Historie sboru
První počátky organizování protipožární ochrany můžeme v našem kraji zaznamenat v druhé polovině 19. století, kdy bylo nebezpečí požáru velmi vysoké, protože střechy domů byly pokryty slaměnými došky, nebo dřevěnými šindeli a stropy byly dřevěné. Po založení hasičů ve Frenštátě (1878), který je skoro jen za kopcem, trvalo ještě 31 let, než došlo k založení dobrovolného hasičského sboru i v Kozlovicích.
Stalo se tak o velikonočním pondělí dne 12. Dubna 1909. O založení požárního sboru píše dnes již historický vzácný záznam ve sborové kronice:
„Myšlenka založiti v Kozlovicích hasičský sbor vlekla se po obci již mnoho let. Rázněji vznikla, když v r. 1902 vyhořelo stavení kováře Konvičky č. 240. K požáru nahrnulo se hned při jeho vzniku dosti občanů a bylo by se dalo leccos zachrániti, kdyby bývala při ruce sebemenší stříkačka. V obci byla jen jedna stříkačka kbelíková na fojtství, ta však byla zkažena. Sousední domek č. 26 patřící Val. Kociánovi vážně byl ohrožen, neboť byl tehdy ještě dřevěný a vítr přímo na něj vál. Jen s velkým úsilím podařilo se domek zachránit. Po tomto požáru se mezi lidmi začalo mluvit, že třeba založit hasičský sbor. Mluvilo se napřed vážně, pak hlasy utichly nadobro. V roce 1905 začalo se opět mluviti obzvláště mezi dělnictvem, že je zapotřebí, aby v tak velké obci byl založen hasičský sbor. (V kronice není zaznamenáno, že v té době měly Kozlovice 320 domů a 1870 obyvatel.) V roce 1905 se hasičský sbor založit však nepodařilo.
Ustavující valná hromada se konala až 12. dubna 1909 ve 3 hodiny odpoledne ve školní budově, kde byly také uvědoměny okolní hasičské sbory a členové hasičské župy č. 35. Toho dne byl skutečně svátek, jak pro nový hasičský sbor, tak pro celou obec. Při volbách byl zvolen starostou sboru br. František Ulčák, náčelníkem Felix Havel, 1. Podnáčelník Josef Strnadel, 2. Podnáčelník Rudolf Borák, do výboru byli zvoleni br. Fr. Moris, Fr. Šmiřák, Vincenc Borák, náhradníky Alex Ťahan, Michal Jalůvka, rev. Účtu Josef Klečka a Josef Kocián.
A jakou mněli naši zakladatelé techniku?
Jednu stříkačku putnovou, darovanou obcí, 10 berlovek, 1 žebřík střešní dvouhákový 4 m, 3 tlumiče na jiskry, 10 košů fermežových. Sbor zakoupil přilbice, opasky se sekyrami, svítilny a jiné drobné věci. Stejnokroje si všichni zakoupili sami. Všechny výše uvedené věci byly zakoupeny z finančních prostředků sboru, které se skládaly z peněz vydělaných při různých podnicích a z darů občanů.
Členové sboru vyvíjeli veliké úsilí na modernizování požární techniky, a tak po zajištění finančních prostředků byla 3. srpna 1912 přivezena, tehdy velmi moderní, stříkačka – vozová a hned na to dne 4. srpna byla slavnostně posvěcena a odpoledne se konal hasičský výlet za účasti velkého počtu občanů.
Přišel rok 1914, doba zahájení 1. světové války. Tehdy měl sbor 46 členů, ze kterých narukovalo 24. Na válečném poli padli 3 členové. Po dobu světové války 1914–1918 čítal sbor jen 18 členů.
Po osvobození se členská základna pomalu zvyšovala a cvičilo se a zasahovalo se stříkačkou s koňským potahem, která byla umístěna v obecní kůlně. Nebylo zbrojnice.
Od roku 1920 bylo zahájeno jednání o výstavbě požární zbrojnice a po dlouhých jednáních byla výstavba zbrojnice zahájena na prostranství u řeky naproti kostela. Zbrojnice byla postavena za pomoci občanů, členů a obce. 13. srpna 1922 byla slavnostně otevřena.
Po dalším několikaletém střádání a shánění peněz, kdy se střádala korunka ke korunce byla zakoupena v červenci 1937 přímo z výstaviště hasičské techniky v Brně motorová stříkačka značky Stratílek za cenu 26.000 korun včetně 100 m hadic a příslušenství (tehdy to bylo značné množství peněz, za tuto částku se dal postavit menší rodinný domek). Novou motorovou stříkačku nebylo však za čím vozit. Nebylo auto. I toto bylo v krátké době překonáno. V roce 1939 byl zakoupen starší podvozek „Škoda“. V Ostravě byla na něj zhotovena karosérie se sedačkami po boku a prostory pro nářadí a hadice. Vůz byl předán svému účelu 21. Července 1940.
9. srpna 1942 byl dle tehdejšího nařízení předán majetek sboru místní obce – „zastupitelstvu“ – a byl současně převzat do dalšího užívání. Dalším nařízením v roce 1944 musela obec hradit některá vydání na technické prostředky požární ochrany. Za německé okupace se zle pracovalo, činnost byla vynucována nařízeními, a tak všichni čekali na konec války. Při panickém útěku němců nám bylo ukradeno vozidlo a poničená stříkačka.
Hasičský sbor bez auta byl neschopný a tak v roce 1947 byla zahájena nová jednání. V listopadu1947 jsme obdrželi poukaz na nový podvozek AERO 150, na který sbor přispěl 90 000 Kčs, ostatní doplatil národní výbor.
V roce 1950 došlo k reorganizaci. Sbory dobrovolných hasičů byly zrušeny a nové organizace dostaly název „Místní hasičské jednoty“. Těmto přibyl další úkol, a to preventivní ochrana a ideově výchovná práce Členové byli zapojeni do veřejně prospěšné práce na různých oslavách a brigádách na zvelebování obce.
V roce 1956 došlo k další reorganizaci a přejmenování „Místní hasičské jednoty“ na organizaci Svaz požární ochrany.
Dalším mezníkem a to velmi významným je rok 1958, kdy vyšel zákon č.18– kterým požární ochrana ČSSR přechází pod ministerstvo vnitra a všechny stupně národních výborů. Tímto se sbory stávají rozpočtovými organizacemi národních výborů.
Rozrůstající se činnosti spolku už nevyhovovala stará a malá zbrojnice. Proto v roce 1960 byly učiněny první kroky k výstavbě zbrojnice nové. Za pomoci národního výboru a obětavé práce členů požární ochrany ale i ostatních občanů, vyrostla v poměrně krátké době požární zbrojnice, která byla otevřena 25. srpna 1963 a předána svému účelu. V té době už bylo založeno družstvo žen a dosahovalo dobrých výsledků jak v soutěžích, tak při zajišťování různých akcí.
Důležitým mezníkem v historii našeho státu byl rok1989. Byla to tzv. sametová revoluce, která se širokou měrou promítla do života celé společnosti.Jedním z iniciátorů růstu a rozšíření členské základny mládeží se stal Josef Tofel. Pod jeho vedením dosahovala družstva vynikajících výsledků. Žáci třikrát dosáhli cíle nejvyššího – účasti na celostátním setkání mladých požárníků ČSSR a to v Praze, ve Vysokých Tatrách a Bánské Bystrici. I když se do nové zbrojnice přišlo se starou technikou, dobře se pracovalo, cvičilo a zasahovalo. Vozy byly postupně vyměňovány, i když za starší typy. Do roku 2001 byla ve vlastnictví obce tato technika DVS-Robur, 2 cisterny CAS 24, 2 motorové stříkačky.
V Listopadu 2007 bylo pořízeno na základě obdržené dotace 2 mil. korun z ministerstva vnitra v rámci projektu obnovy požární techniky obcím Hasičské vozidlo Renault MIDLUM HV OFF ROAD. Zbytek 2,6 mil. korun byl hrazen z obecního rozpočtu.
Pro nás dobrovolné „ požárníky“ to znamenalo taky dosti změn. Především to bylo po stránce organizační. Stali jsme se členy nového občanského sdružení, jenž nese název Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a jsme jeho členy jako Sbor dobrovolných hasičů. Sdružení je pokračovatelem organizací hasičstva, které působily, kdy dříve. Jeho vznik je datován ke dni 9. dubna 1991.
K výcviku, zábavám a společenskému vyžití patří společenský sportovní areál u Hasičské zbrojnice. Je vybavený prodejním stánkem, přístřešky pro lávky a uskladnění překážek, hudebním altánkem a tanečním parketem. Areál byl budován v roce 1969. Od té doby doznal značných změn až do dnešní podoby.
Toto byl letmý průřez o zrodu a životě našeho spolku. Záměrně nebyl doplněn počtem cvičení, požárů, soutěží a nepřehledným množstvím práce mezi jednotlivými údobími života našeho sboru. Jistě to nebylo třeba, neboť čísla zůstávají jen čísly, která nepřesvědčují, ale vedou k vychloubačskému bilancování a samolibé chvále.
Rovněž zde nebylo vzpomenuto jmen mnoha členů, neboť těžko bychom mohli oceňovat velikost zásluh každého jednotlivce.
Nikdo již dnes nespočítá, kolik bylo výjezdů k požárům a různým pohromám, kolik bylo zachráněno hodnot, co času bylo stráveného při údržbě techniky a cvičeních, stavbách a údržbě zbrojnic, budování výletiště, kulturních akcích, preventivních kontrolách a taky zvelebování obce.
Za léta trvání hasičského sboru to byla spousta práce tiché, nadšené a vytrvalé, mnoha občany často nedoceněné nebo dokonce neuznané.
Budeme však s láskou vzpomínat těch, kteří se nelekli nezdaru a nepochopení, a přece založili organizaci, která již přetrvala 100 let, naplněných nezištnou prací ve prospěch všech.
Doba od založení sboru představuje v hodně případech běžný lidský věk, i když jde již o pozdní podzim života. V životě spolku však fyzické stáří neexistuje. Mnoho spolků a společků v historii obcí vzniklo a zaniklo. Sbory dobrovolných hasičů stojí na pevných základech myšlenek lidskosti. Žijí a doufejme, že žít budou nadále.
Proto zakončeme toto zamyšlení nad naší minulostí hasičským heslem našich zakladatelů:
„Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci !“
